MILUJ A BUDEŠ MILOVÁN,NEZKLAM A NEBUDEŠ ZKLAMÁN

Seznámení díky rodičům

6. srpna 2007 v 22:41 | neznámá
Koukám na tmavou noční oblohu a zevnitř budovy slyším veselé výkřiky svých kamarádů. Na obloze se zjevuje jedna hvězda po druhé a mě začíná rozklepávat zima. Přece jenom není ještě léto i když by si to spoustu lidí přálo. Křik kamarádů je čím dál hlasitější a já přemýšlím, proč se s nimi nedokážu bavit. Je to snad kvůli většímu množství alkoholu, který koluje v jejich krvi?
Ozve se troubení auta, které je pro mě vysvobození. Kvapně se rozloučím s kamarády a běžím k tátovu autu. "Tak jak jste se bavili?" zeptá se taťka. "No, ušlo to," zní moje stručná odpověď. Hned po tom mi táta sdělí, že přijel kolega se svou manželkou a dvěma dětmi. Jen zvednu oči nahoru, protože si to dokážu představit. Všichni kamarádi mých rodičů mají děti ve věku do deseti let.
Přijedeme domů a já se chystám, že jen, co pozdravím návštěvu, zalezu si s knížkou do postele. Z pokoje mý ségry se ozývá holčičí křik. Nakouknu do obýváku a pozdravím. " Dobrý den!" "Tak tohle je moje starší dcera Sabča," představí mě tatínek. "Tohle je Martin Bartoš, Radka a jejich syn David." Kouknu na posledního jmenovaného a zjistím, že je to celkem ucházející kluk. Chystám se odejít, když mě taťka zastaví. "Sabi, nechceš vzít Davida k sobě do pokoje? Můžete si popovídat." Celá žhavá, pomyslím si. Kývnu a očekávám, že se kluk zvedne taky a uráčí se jít se mnou.
V pokoji rozsvítím lampičku, zapnu rádio a mezitím David vejde do pokoje. "Nebudu tě rušit?" "V pohodě. Se tady někde posaď, pokud máš kam." Odhrnu kupičku oblečení z postele i židle a sama si sednu na postel. "Máš to tu celkem útulný," pochválí mě. "Nemusíš to tu chválit, jestli nechceš." "Ty asi nejsi nadšená, že tu jsem, že? Ne neboj se, já jsem taky nebyl dvakrát šťastnej, když mi naši oznámili moji povinnou účast u vás." "Veškerý známý našich jsou totiž děti kolem desíti let se kterýma je opravdu zábava. Tak promiň to moje nadšení. I když ty ze všech návštěv vypadáš nejnormálněji." "Díky, taková pochvala potěší," odvětí se smíchem. Nemůžu se udržet a začnu se smát taky. Smíchem překonáme všechny rozpaky a začneme si povídat. Docela nás překvapí, když nás přeruší jeho rodiče, že už odjíždí domů.
Po jejich odchodu mi naši oznámí, že Bartošovi s námi pojedou na dovolenou. S našima máme naplánovaný každoroční prázdniny pod stanem někde v Česku nebo na Slovensku. Letos jedem do jižních Čech a Bartošovi s náma. No co. Aspoň se tam zabavím, když tam bude David. Ségra se s jejich Gábinou taky skamarádila, bodejť když jsou téměř stejně staré. Přečkám útrpné poslední dva školní měsíce, během nichž nás Bartošovi několikrát navštíví, aby se domluvili na dovolené. Bohužel vždycky bez Davida, nejspíš má jiné koníčky. Konečně je 30. června a s ním vysvědčení. Vyznamenání mě mine o chlup, což mě hodně mrzí, ale smutek okamžitě odežene radost z dvou měsíců prázdnin.
Odpoledne ještě dobalím poslední nezbytné věci, protože hned ráno vyrážíme. S Bartošovýma máme sraz na jedné z benzínek na kraji Brna a vyrážíme. Zhruba po hodině a půl dorazíme ke kempu ve kterém hodláme pár dní bydlet. Zatímco jde táta vyřídit nějaké formality na bránu kempu, já koukám do neznáma, skrz oktávku Bartošových. Jak by řekla moje drahá sestra, koukám do blba. Po chvíli zaregistruju tvář, která mě celou dobu pozoruje ze zadního sedadla oktávie. Odvrátím zrak a radši probírám s mamkou plány na následující dny. Táta za chvíli přijde a jdeme si najít nejvhodnější místo pro stany. Tenhle činnost dělám celkem ráda, tak se podílím na stavbě obou stanů. Se ségrou budem bydlet v tom menším a vaši si ukořistili ten velkej. Všechny stany postavíme dokolečka, vchody dovnitř kruhu. Spolu se ségrou se sbalím a jdu prozkoumat kemp. Připojí se k nám i Gábina s Davidem, z čeho máme radost. Objevíme skvělou plážičku u místního rybníka, půjčovnu sportovních potřeb a další vymoženosti kempu.
Nejvíc mě zaujme malá hrázička, docela ukrytá před okolím. Ostatní jdou napřed, ale já neodolám a sednu si. Koukám do přírody a nemyslím vůbec na nic. Za chvíli uslyším kroky a šustění trávy při dopadu těla na zem. Sedíme vedle sebe nehnutě, nikdo nic neříká. Už se, ale neudržím a vzdychnu si: "Tady je krásně. Určo tu budou pěkný prázdniny." "Jo, s příjemnýma lidma a v takovým krásným prostředí to ani jinak nejde." Sedíme tam asi hodně dlouho, protože se po nás už rodiče shání mobilem. "Tak, Sabino, kde jste?" "Už jdeme tati, neboj." Bohužel se musíme zvednou i když ani Davidovi se viditelně nechce.
Přijdeme k rodičům a rovnou dostaneme oběd. Po obědě si zalezu do stanu a docela solidně si schrupnu, když vylezu nikde nikdo není. Posadím se před stan a koukám po okolí. Dvě holky kolem desíti let se snaží o badminton, ale spíš než aby si pinkali, víc sbírají košík. Mezi nima pobíhá pes a snaží se jim košík vzít. "Mám ti vzkázat, že rodiče šli na výlet po okolí," prohodí David za mými zády. Strašně se leknu. "A proč si nešel s nimi?" Zaprvé se mi nikam nechtělo a zadruhé ti přece někdo musel říct, že jsou pryč," mrkne na mě. Chvíli přemýšlím, co mám dělat, když na mě David vybalí: "Nechceš si zahrát karty?" "Jo, klidně. Už se docela nudím." Takže nás rodiče zastihnou v plné píli, jak hrajeme karty.
Druhý den máme naplánovaný výlet na místní koupaliště se skluzavkami. Dá se tu dost dobře vyblbnout, tak se činíme co to dá. S Davidem a holkama jezdíme na tobogánu vláčky a při letmých dotycích to mezi námi jen jiskří. Potutelně se na sebe usmíváme a tu a tam se chytíme na vteřinku za ruce a ihned se zase pustíme, jako kdybychom se za to styděli.
Po večeři se jdu zdejchnout na hráz. Jak jsem čekala, David přijde za mnou. Sedíme vedle sebe, mlčíme a on mě občas pohladí. Jiskry jen létají, ale oba se nejspíš stydíme podniknout něco dalšího. Netroufám si dát mu pusu první, ale když na sebe už docela dlouho koukáme, přiblížím se k němu a dám mu letmý polibek. Zapálí mu to a všechna touha, co v nás po celou dobu byla, najednou vybublá na povrch. Líbáme se jako o život, v pozadí kvákají žáby a šumí les. "měli bysme asi jít," vzpamatuju se jako první. "Ještě nechci. Chci být s tebou sám. Je mi s tebou strašně fajn." Taková pochvala by potěšila každou holku, natož mě. Usměju se na něho a chytnu ho za ruku. "Pojď, nebo se po nás budou zas shánět." Konečně vstane, ale místo abychom šli do kempu, obejme mě a přitiskne ke stromu. "Nejseš nějak moc hrr?" "Jejda promiň, já se ti omlouvám, nevěděl jsem, že ti to vadí. Prostě jsem se neudržel." "To je milý, jak se stydíš a omlouváš se. Já jen, že bysme to neměli přehánět. Jít na to postupně a pomalu." Těsně před kempem Davidovu ruku pustím. "Ty nechceš, aby to vaši věděli?" "No, já vlastně ani nevím, promiň." "Dáš mi ještě jednu pusu? Prosím, prosím. Před spaním." Vtisknu mu polibek na tvář, ale netváří se spokojeně. "Asi tě budu muset naučit, jak se to dělá," odvětí a políbí mě. V tom nejlepším ale přestane a odchází. Já mám rozklepaná kolena a jsem ráda, že se držím na nohách. Co to se mnou udělal? Rozběhnu se, obrátím ho k sobě a snažím se ho napodobit. "Rychle se holka učíš, to je dobře." Chytí mě kolem pasu a už mi vůbec nevadí, že nás takhle uvidí rodiče. Ti možná něco tušili, protože po sobě tak spiklenecky mrkají, jako by to byla jejich zásluha, že jsme se dali dohromady.
"Tak jak jste si mládeži užili večer?" "Normálně," řekneme jako jeden muž a zalezeme do Davidova stanu. Lehneme si vedle sebe a držíme se za ruce. Slova jsou zbytečná. "Hej, vy dva. Jak to, že jste tak potichu? Co tam děláte?" "Skoro spíme," odpoví David. Tak jen doufám, že ne spolu. Na to máte dost času," zlobí se na oko můj táta. Dave se na mě jen usměje a dá mi pusu. Ani nevím jak, možná únavou z nově nabytých zážitků, jsme usnuli. Rodiče nás kupodivu neoddělovali do našich stanů a Gábinu poslali k ségře.
Celou následující dovolenou prožívám jako ve snách. Jsem s lidma se kterýma je mi báječně (hlavně s tím jedním), je krásný počasí, takže se koupeme, blbneme a děláme ptákoviny, s dospělákama je taky sranda, zkrátka užívám si jak se dá. Bohužel všechno hezký někdy končí, takže nastane čas návratu do Brna. Sbalení posledních věcí, rozloučení s Bartošovýma a adié. Celou cestu mi tečou slzy po tvářích, najednou si nejsem vůbec jistá, jestli mě David neměl jako prázdninový flirt.
Dva dny se mi neozve a já už pomalu přestávám doufat. Nechce se mi dolízat jako první, ale nakonec to nevydržím a vezmu telefon do ruky. Jako nějaká telepatie se ozve zvonění. "Davidek Bartos vola," hlásí moje Nokia. "Prosím?" ozvu se do telefonu. "Ahojky beruško, nemáš chuť se vykoupat u nás v bazénu? Jsem doma sám," nabídne mi. "No ráda. Tak já sbalím plavky a vyrazím k tobě. Už se moc těším." "Plavky mít nemusíš, rád tě uvidím i bez nich." "Bez komentáře, pa!" položím telefon a najednou nevím, co dřív.
V rychlosti si umyju vlasy broskvovým šamponem, řasy přelíznu voděodolnou řasenkou a natáhnu na sebe plavky a na ně hodím letní šaty, které jsem si loni koupila na dovolené. Celou cestu se připitoměle usmívám. Lidi ze mě musí mít srandu.
Když zazvoním u Bartošovic domu na zvonek, přijde mi otevřít Dave. Můžu na něm oči nechat. Má na sobě jen havajský kraťase jinak nic. Jeho opálený a vypracovaný tělo září do dálky. "Ahojky beruško, tak co budeš stát před brankou nebo půjdeš ke mně?" "No, nejspíš zůstanu tady," odpovím. "Tak to si tě budu muset odnést." A jak řekne, tak udělá. Popadne mě do náruče a vůbec mu nevadí má váha. Donese mě až k bazénu, kde mě vysvlékne do plavek. Dělá to něžně a líbáme se při tom jak o život. Ale v nejlepším se má přestat, takže i když se mi strašně nechce, vyvlíknu se mu a hupsnu do bazénu.
"Co to…?" "Stačilo chlapečku, teda alespoň pro dnešek. A měl bys jít za mnou, třeba ti ta studená voda pomůže," řekne s pohledem upřeným na jeho bouli na plavkách. "Ty jedna potvoro! Ty si ze mě budeš utahovat? Napřed mě vydráždíš k nepříčetnosti a pak si ze mě budeš dělat srandu?" Vypláznu na něho jazyk, ale víc nestačím udělat, protože za mnou skočí a pak se mě snaží utopit. Voda je všude kolem bazénu, jak stříkáme a potápíme se. Prostě jak dvě malé děti.
Pak vylezu z vody a lehnu si na lehátko. David, aniž bych mu cokoliv řekla, vezme krém a začne mi mazat záda, abych se nespálila. Rozepne mi vršek plavek a masíruje mi tělo. Mám zavřené oči a sním. Jsem hrozně ráda v jeho přítomnosti a věřím, že tento románek nebude jen prázdninový…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama