MILUJ A BUDEŠ MILOVÁN,NEZKLAM A NEBUDEŠ ZKLAMÁN

Poznání

6. srpna 2007 v 22:40 |  povídky
Přišli za mnou jedné hvězdné noci do prchavých mých marných snů a řekli mi, že kdesi za řekou na mne již čeká dávné poznání, po kterém již tak dlouho prahnu A já bláhový, ve své dětské naivní touze jsem jim zcela a uvěřil a vyrazil jej hledat.
Po opravdu dlouhém bloudění pustou a opuštěnou krajinou sebe sama došel jsem konečně došel na to pravé míst. Že bych byl překvapen? Že bych byl podveden? Že bych byl zklamán? Ale konečně jsem dosáhl toho svého poznání.
Poznal jsem všechny svoje tajné, skryté sny. Jak jsou do jednoho zcela zbytečné a marné za tichých, černých nocí bez tebe. Bez tvé blízkosti.
Poznal jsem najednou celý svůj život. Jak je zcela pustý a bezútěšně prázdný bez Lásky, bez jediného citu, bez tvých hřejivých slov, která si mohu maximálně vysnít.
Poznal jsem svou naději. Jak je chudinka celá zbitá, slabá a svíjí se v krutých křečích sužujících ji od té doby, co jsem tě poprvé spatřil. Jak je jí jasné, že je marná a zbytečná. Jak však stále bez špetky síly žije. Spíše přežívá.
Poznal jsem ty nejhlubší, nejskrytější své myšlenky. Jak jsou roztomile zmatené a navěky zbloudilé v cizí, neznámé krajině, toužící po něžném tvém pohlazení. Po jediném tvém polibku, který vyvedl by je na světlo a zbavil strachu. Jak nedokáží otevřít oči a postavit se realitě, která říká, že tohle všechno je jenom sen, který nebude nikdy splněn.
Poznal jsem skrz naskrz svou odsouzenou duši. Jak je prokletá a krutě uvržená do bezedných hlubin závistivým okolím, opovrhujícím mnou za všechny mé bláznivé touhy a zmrzačené iluze, které se stáčí jen a jen k tobě, i když jsou si zcela jisté, že jediné jejich přání nemůže se vyplnit.
Poznal jsem svoje ztrápené, zmučené Srdce. Jak je již zcela prázdné a vyčerpané tím věčným, neutuchajícím bojem s vysmívajícím se mi světem, který nedokáže pochopit, jak se cítím a hlavně, proč. Se světem, který nedokáže pochopit mou Lásku.
Poznal jsem své nejhorší obavy. Došlo my, že pokaždé, když jsi se mnou, jsi vlastně stále s ním. A co je horší, došlo mi, že jsem ochotný to nejen akceptovat, ale i překonat jen proto, aby mi zůstaly alespoň ty okamžiky s tebou, které mám nyní.
A nakonec jsem poznal sám sebe. Jak jsem po všech těch letech zůstal úplně stejný a přeci jsem se zcela změnil díky tobě. Díky jedinému tvému úsměvu. Jak jsem se prázdného prostoru vyhoupl přes nebeské výšiny až do samotných propastí věčnosti.
To poznání mne úplně zmátlo. Nakonec jsem se vlastně vůbec nic nedozvěděl. Spousta útržků a bolestných procitnutí, která mi ukázala cestu, po které se rozhodně nevydám. Cestu, ne které jsem tě nechal hluboko za sebou a zapomněl. Cestu, kterou bych nechtěl a nedokázal jít. Cestu, kterou bych nepřežil.
Jediné, co jsem se dozvěděl je, že bez tebe bych nebyl vůbec ničím. A ačkoliv život mohl mi připravit zcela jiný osud, hrdě se mu postavím. Proti životu jen pro tvou Lásku, kterou nebudu moci nikdy mít. A i když to vím, nikdy se nevzdám svých tajných snů, nejskrytějších myšlenek, ztrápeného Srdce a budu žít dál svůj pustý a bezútěšný život pro ztrápenou a zbitou naději, že jediný člověk dokáže pohnout světem a změnit svůj osud.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 koby koby | 1. prosince 2007 v 21:22 | Reagovat

moc moc pěknej příběh,moc se mi líbí,ale zajímalo by mě jestli jsou všechny ty příběhy z opravdového života nebo jestli sis je vymyslel,předem dík za odpověď

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama